Čím se nejčastěji trápí neplodné páry?

Projít potížemi spojenými s infertilitou je těžké pro všechny páry. Ne každý toto období překoná, ne každý je připravený na to, jak psychicky i fyzicky náročné to může být. S čím se páry potýkají nejčastěji? Na co je důležité se připravit?

Nejdůležitější je asi hned na začátku říct, že vás léčba neplodnosti změní. Změní se pohled jednoho na druhého, na sebe sama, na vás vztah i život a jeho hodnoty. Vaše soukromí přestane být soukromím, všichni o vás budou chtít vědět všechno – aby vám mohli pomoct. Najednou nejste muž a žena, jste objekty vyšetření, testů, zažíváte stud, psychickou i fyzickou bolest. A i když s tím počítáte, může vás míra, s jakou ztratíte svou intimitu a s jakou s ní budete muset jít na trh, zaskočit. Najednou přichází pocit „nahý jako v trní“, vykolejení z běžných rytmů. Sledování, vyšetření, a z běžné záležitosti, jakou založení rodiny má být, se stane metoda „pokus-omyl“ a strastiplná cesta. To samo o sobě nepřispívá k pohodě ani jednoho z partnerů. A čím déle se otěhotnění nedaří, tím se atmosféra uvnitř vztahu komplikuje.

Velmi běžnou součástí léčby neplodnosti je kumulace výčitek. Ženy vyčítají samy sobě, že nedokážou donosit dítě nebo vůbec otěhotnět. Nemohou si odpustit, že se založením rodiny čekaly sobecky například příliš dlouho. Samy v sobě propírají otázky kolem své ženskosti, protože když nejsou plodné jako ty okolo – jsou ještě vůbec ženami? Jejich sebevědomí rapidně klesá. A do toho přichází ještě výčitky na straně partnera. Není výjimkou, že v návalu zoufalství muži svým ženám říkají věci, za které by se ještě před pár měsíci styděli. Hádky, konflikty, útoky na „slabá místa“ zažívají i páry, jež před mnoha pokusy otěhotnět patřily k těm stabilním a harmonickým.

Ve vztahu najednou chybí pocit bezpečí a vzájemné opory. Z páru jsou dva tápající, vykolejení jedinci, kteří se dychtivě snaží otěhotnět. A nevšímají si toho, že možná brzy miminko mít budou, ale ztratí během snah o něj jeden druhého. Už mnohokrát jsem zažila dvojice, které se dočkaly přírůstku do rodiny, ale rodina se nakonec vinou hektických měsíců, jež porodu předcházely, nakonec rozpadla.

A vlastně se není ani čemu divit: chybí cílená psychoterapeutická práce s infertilními páry. Jsem přesvědčená, že párová terapie by měla fungovat od samého počátku – právě proto, aby se vztah dvou budoucích rodičů povedlo udržet zdravý a silný, připravený na rodinu. Chybí někdo, kdo by neplodným párům pomáhal čelit zvědavému okolí, stresu z vyšetření, pocitům zmaru, když „to“ zase nevyjde, kdo by jim dodával energii a učil je čerpat ji jeden z druhého. A právě proto na párovou terapii nemohu zapomínat já. Udržet vztah silný je hned po odhalení příčiny neplodnosti tím nejtěžším úkolem. A je potřeba začít jej řešit opravdu brzy. Aby pak prostě jen nebylo pro jednu rodinu pozdě.